... Jägerndorf – Krnov ...
... sledování proměn vlakového nádraží a okolí ...
Historie a můj osobní postřeh k nádraží v Krnově ...
Trať přes Krnov byla postavena a slavnostně uvedena do provozu 1. října 1872, stejně tak i budova stanice, nesoucí rysy dobové železniční architektury 19. století. S narůstajícím provozem se postupně upravovalo kolejiště i zázemí.
V roce 1905 prošla výpravní budova úpravou ve stylu renesančně inspirovaném, s elegantnějším zdobením. Roku 1909 byla postavena lávka pro pěší přes kolejiště a silniční nadjezd, které nahradily starý přejezd – lávka se stala jednou z dominánt nádraží až do dnes.
Zlom přišel těsně před koncem 2. světové války, kdy historická budova byla bombardováním zničena. Po válce byla jako provizorium využita budova staré pošty, plánovaná výstavba nové budovy se ale nikdy neuskutečnila. V 60. letech pak přibývaly menší přístavby pro kanceláře, zázemí a restauraci, které dnes vytvářejí ráz areálu.
Z mé osobní perspektivy je tato historie, z pohledu starých fotografií, fascinující právě kvůli původním dobovým prvkům. Je velmi těžké se i po tolika letech smířit s tím, že se historická budova nějakým způsobem neobnovila nebo alespoň nedošlo k výstavbě úplně nové budovy, jak se původně uvažovalo. Zbytek z původního nádraží tu stojí jako svědek proměn času – od slávy železniční expanze 19. století, přes obě války a poválečné útrapy, až po 21. století… Kopec Bezručův vrch známý jako "Mohyla" převažuje mezi místy, odkud budeme sledovat proměny nádraží a města, a nabízí tak pomyslný srovnávací pohled.
... město Krnov (tehdy Jägerndorf), kolem roku 1870 ...
... Jägerndorf před železnicí – místo budoucího nádraží čeká na svou první kolej ...
... a tady je rok 1895 – Jägerndorf už s nádražím ...
... nádraží funguje už přes dvacet let, okolní zástavba zůstává zatím skromná ...
... jsme stále okolo roku 1895 – Jägerndorf a jeho ajzenboňáci ...
... pohled na část budovy stanice od kolejiště, i s pracovníky, kteří si nemohli nechat ujít pózu před fotoaparátem ...
... stále se držíme období na přelomu 19. a 20. století ...
... pohled na původní budovu z ulice Bahnhofstrasse – zde pro změnu neodolali fotce cestující ...
... a máme rok 1901 ...
... pomalu se začíná ve městě stavět – vpravo se rozrůstá ulice Rudolfsstrasse ...
... nádražní restaurace II. třídy – počátek 20. století ...
... nebýt válečných událostí a být dnes na směně, seděl bych o obědové pauze v této "nádražce" na gulášku ...
... budova nádraží v prvotní podobě z éry začátku století ...
... stanice ze dvou stran, od kolejí i z města, a k tomu dobové označení Jaegerndorf místo Jägerndorf ...
... nádraží a město – rok 1908 ...
... město se rozrůstá – přibyly nové domy, na nádraží se staví budova "pošty" a začíná se připravovat výstavba depa ...
... silniční přejezd před rozšířením kolejiště - stále rok 1908 ...
... přejezd se závorami na ulici Freudenthalerstrasse, kde koňský povoz bojuje s blátem, a v pozadí hotel Staatsbahn ...
Změny na přelomu desetiletí (můj odhad 1909–1912) ...
Některé prameny uvádějí rozdílné letopočty, a tak jsem po vlastním porovnání fotografií a jejich souvislostí dospěl k následujícímu časovému zařazení. Berte jej prosím jako "odhad" – nemusí se ve všech detailech přesně shodovat s historickou skutečností.
V rozmezí let 1909–1912 došlo k proměně celé stanice. Všechny budovy byly přestavěny do honosnějšího, renesančně laděného stylu, kolejiště bylo zvětšeno a prodlouženo. Zanikl také přejezd z předchozího snímku – nahradila jej lávka pro pěší a nedaleký nadjezd.
Současně začala výstavba nového depa – výtopny s jedenácti kolejemi pro dvaadvacet strojů.
A teď už se pojďme podívat, jak se budova i celé okolí proměnily…
... reemejk budovy z roku 1872 do impozantní podoby v roce 1912 ...
... tato hlavní budova se po přestavbě stala výrazným prvkem, který celé nádraží povýšil do působivé podoby ...
... hlavní vchod z ulice Bahnhofstrasse směřoval kolmo na Herzog Nikolaus Strasse (dnešní Mikulášská) ...
... tento vchod do vestibulu byl tak vidět už z města, daleko na začátku ulice Herzog Nikolaus Strasse ...
... pohledy na přednádraží z Bahnhofstrasse po rekonstrukci 1912 ...
... v pozadí mírně stoupá silnice na nový nadjezd mezi ulicemi Rudolfsstrasse (Hauptstrasse) a Freudenthalerstrasse ...
... a přednádraží opačným pohledem ukazuje vlevo budovu "pošty", jejíž další osud do budoucna bude klíčový ...
... dále jsme se přesunuli do období 1. světové války ...
... pohled na lávku pro pěší z roku 1909 a rozsáhlé kolejiště po rekonstrukci (1909–1912) ...
... na vizuálním základě situace odhaduji rok 1917 až těsně před koncem první světové války ...
... zde je již patrné, že je po vzniku Československa ...
... napovídá tomu zdvojený nápis na budově "Krnov – Jägerndorf", který takto mohl být nejdříve po listopadu 1918 ...
... přesný kontext není znám – jedná se buď o vojáky vracející se z fronty, nebo o přesun jednotek po ukončení bojů ...
... rok 1920 – rozvoj stanice a růst města ...
... nová výtopna již stojí, rozšířené kolejiště je v provozu a budova "pošty" získala prodloužené zastřešení nástupiště ...
... přibyla nová zástavba – Herzog Nikolaus Strasse je téměř celá poseta domy a Krnov už působí jako skutečné město ...
Velký zlom – od rozkvětu ke zkáze (1920–1945) ...
Dvacátá léta přinesla městu růst a prosperitu. Krnov se rozvíjel, přibývaly domy, infrastruktura i význam železnice.
Pak však přišla velká hospodářská krize a s ní postupné vyhrocování vztahů mezi českým a německým obyvatelstvem. Politické napětí sílilo, až jej završil nástup nacismu. Krátké období zdánlivé stability ukončila druhá světová válka. Její samotný závěr byl pro tehdejší Jägerndorf osudový – rozsáhlé bombardování zasáhlo nejen centrum města, ale i nádraží, výtopnu a části kolejiště. Hlavní budova byla téměř srovnána se zemí a tím byl její osud definitivně zpečetěn. Zkázu přežila jediná stavba areálu nádraží – budova „pošty“. Ta nejprve posloužila jako provizorium a v dalších letech, místo plánované výstavby nové výpravní budovy, převzala její roli natrvalo.
V upravené podobě slouží jako hlavní výpravní budova dodnes.
... nová kapitola pro nádraží i město – rok 1970 ...
... zničené depo bylo znovu vystavěno a původní historický komplex nádražních budov však zmizel ...
... jeho roli převzala někdejší budova „pošty“, která se stala hlavní výpravní budovou ...
... viditelná je také rozestavěná přístavba, jež měla rozšířit prostory o kanceláře, provozní zázemí a restauraci ...
... město mezitím téměř zaplnilo své stavební parcely a před nádražím již stojí bytové domy určené pro železničáře ...
... nové tisíciletí – rok 2002 ...
... barevný snímek z roku 2002 zachycuje nádraží z netradiční perspektivy – z komína teplárny ...
... celý areál stanice je zde přehledně rozprostřený, bez dramat minulosti, jako stabilní součást města ...
... v pozadí na kopci lze tušit i místo, odkud jsme železniční stanici a její proměny po desetiletí sledovali ...
... pohled tak symbolicky propojuje minulost s přítomností – město i nádraží jsou stále zde, jen v jiné podobě ...
... návrat na "Mohylu" – rok 2014 ...
... pohled nás vrací na místo, odkud jsme po desetiletí sledovali proměny nádraží i města ...
... pohled se obrací opačným směrem – k teplárenskému komínu, z něhož byla pořízena předchozí fotografie ...
... stanice, město i krajina se proměňovaly, ale vyvýšené místo nad nimi zůstává tichým svědkem jejich příběhu ...
Co je to za místo, odkud byl celý tento příběh vyprávěn? ...
"Mohyla" na kopci Bezručův vrch (dříve Hanselberg) byla po desetiletí vyhlídkou, odkud jsme sledovali proměny Krnova a jeho nádraží. Památník z roku 1910 postavili němečtí železničáři na počest spisovatele Petera Roseggera; po roce 1948 místo nese jméno po Petru Bezručovi. Z tohoto bodu bylo vidět kolejiště, budovy stanice i život města a generace, které jím procházely. Mohyla tak není jen vyhlídkou – je tichým svědkem dějin a symbolem spojení města s železnicí.
... výstup na Bezručův vrch – před vrcholem ...
... nejstrmější část při výstupu na vrchol kopce Bezručův vrch (dříve Hanselberg) ve výšce 387 m n. m. ...
... a právě zde, na cestě k "Mohyle", se pohled na město, které máme za sebou, začíná naplno otevírat ...
... "Mohyla" – vyhlídka nad stoletím proměn ...
... Mohyla na kopci Bezručův vrch neohromuje velikostí, ale proslula svým jménem a významem ...
... i když snímek ukazuje samotnou Mohylu, za našimi zády se rozprostírá pohled na město a nádraží, jaký jinde nenajdete ...
... nová pamětní deska na Mohyle ...
... deska připomíná původní památník Petera Roseggera i Petra Bezruče a propojuje historii místa se současností ...
... tato nová pamětní deska nahradila původní bronzovou z roku 1947/1948, kterou někdo ukradl ...
... pamětní deska z Mohyly (ta původní z 1947/1948) ...
... původní bronzová deska věnovaná k 80. narozeninám Petra Bezruče, kterou jsem vyfotil ještě před jejím odcizením ...
... tímto se uzavírá tato kapitola sledování proměn železnice a města z vrcholu "Mohyly" ...
... ať galerie končí, nebo pokračuje – dějiny zůstávají viditelné těm, kdo hledí z výšky ...