... PKP Glubczyce (2008 a 2018) ...
... zub času během deseti let ...
Malé okýnko do historie - małe okienko historyczne
Stacja kolejowa Glubczyce byla otevřena v roce 1856 jako součást rozvoje železniční sítě v Horním Slezsku a nachází se v opolském vojvodství na jihu Polska, nedaleko českých hranic. Fungoval jako důležitý regionální uzel na tratích z Racibórze do Głubczyc a dál do Pietrowic Głubczyckich (linia 177), z Głubczyc do Racławic Śląskich (linia 294). Do roku 1945 (linia 177) byla vedena z Głubczyc až do Krnova s označením 150k.
Osobní doprava přes Glubczyce zastavena 2.4.2000. Nádraží pak postupně začalo chátrat. V roce 2008 byla stanice ještě zarostlá, ale budova i kolejiště stále stály, i když už v zanedbaném stavu. O deset let později, v roce 2018, působilo okolí sice vyčištěněji, ale samotná nádražní budova byla na hraně zániku – střecha i stropy se propadaly a uvnitř zůstaly jen trosky. Fotografie tak zachycují smutnou proměnu místa, kde kdysi býval běžný železniční provoz.
... zarostlá budova stanice Głubczyce nás vítá nápisem na fasádě ...
Předtím než však vstoupíme do budovy ...
... podívejme se nejprve na tratě sbíhající se do stanice. Trať ze směru od Racibórze začneme právě tady – u silničního přejezdu na výjezdu z města ve směru do Krnova. Koleje jsou dnes už zarostlé, ale stále je zde patrné, kolik tu bylo kdysi kolejí. U přejezdu stálo také „šikmé“ stavědlo, které bylo nakloněné už odjakživa, alespoň co si pamatuji. V devadesátých letech jsme tudy často projížděli na tehdy proslulé glubczycké trhy, a nejednou se stalo, že jsme si na přejezdu museli chvíli počkat, než kolem projel vlak ...
... přejezd, „šikmé“ stavědlo a zprava koleje ze směru od Racibórze ...
... šikmé stavědlo – ve skutečnosti vypadalo ještě šikměji… signalista si tu prý nesměl nalít plný kafe ...
... krajní výhybka a trať přicházející ze směru od Racibórze ...
... ten stejný pohled, ale o kousek blíže ke stanici Glubczyce, tu máme stále za zády ...
... koleje od Racibórze pokračující k nástupišti, ty zarostlé vlevo se pak dále rozvětvují ...
A teď se přeneseme na opačnou stranu stanice ...
... na trať sbíhající se do stanice ze směru od Racławic Śląskich. Obhlídku začneme tady – u malého místního přejezdu, přes který za chvíli dojdeme k neprostupnému úseku kolejí. Koleje jsou dnes už zarostlé, ale stále je patrné, kudy kdysi vlaky do stanice přijížděly. A dále se pak pomalu dostaneme pěšky až před budovu stanice Glubczyce. Tak pojďme na to …
... za místním přejezdem trať pokračuje dál do temného, zarostlého úseku ...
... pohled z druhé strany přejezdu na opačnou stranu, koleje tratě směr Racławice Śląskie, a těch drátů tam ...
... o kousek dál se před námi objevuje vjezdové návěstidlo do stanice Głubczyce ...
... blíže si všimneme nejen mechanického vjezdu, ale také torza předvěsti vedle vjezdu ...
... za návěstidly trať na chvíli vypadá ještě skoro dobře, ale pak už pokračujeme jen horko těžko dál ...
... a tady rovinka před stanicí, pohled zpět směr Racławice Śląskie, odkud jsme se sem pomalu prodírali ...
... dále už narážíme na jednu z prvních výhybek, na vytrhané koleji vpravo se připojovala trať od Pietrowic Głubczyckich (ta od Krnova) ...
... dále kolej v pokračování tratě od Racławic Śląskich společně s odjezdovým návěstidlem ...
... zbytky odjezdových návěstidel ve směru Pietrowice Głubczyckie a dál kdysi Krnov a směr Racławice Śląskie ...
... v zarostlém kolejišti si všimneme zřejmě trojcestné výhybky – to už se jen tak nevidí ....
... opačný pohled od výhybky, bohužel už méně čitelný – vše se dál ztrácí v zarostlém kolejišti ...
... a skanzen pokračuje – míjíme zbytek další výhybky a odjezdové návěstidlo spolu se seřaďovacím návěstidlem ...
... odjezdové návěstidlo spolu se seřaďovacím návěstidlem ...
... o kousek dál mezi trávou a kolejemi narazíme na další „kámošku“ – výkolejku ...
... zde odbočujeme vpravo do zarostlého prostoru, kde vedle kolejiště stojí vodojem ...
... cestou houštím potkáváme další odjezdové návěstidlo spolu se seřaďovacím návěstidlem ...
... a jsme u vodojemu – tady zjišťuji, že tady vede cesta, a já se sem prodíral tou džunglí ...
... letmý pohled do útrob vodojemu – nic zásadního k vidění zde však není ...
... od vodojemu se vydáváme už schůdnější cestou zpět ke stanici ...
... cestou míjíme místní cihlové skladiště, z něhož lze odtušit, že i po zrušení stanice bylo dál komerčně využíváno ...
... detail skladiště s vraty a nápisem – atmosféra minulosti je cítit ...
... touto pěšinkou přes koleje za skladištěm se vracíme zpět do kolejiště směrem k nádražní budově ...
... hurá!! – stojíme před cílem. Budova, peron a dál odjezdové návěstidlo směr Racibórz, a krásně nasvíceno ...
... vlevo za nástupištěm tři zarostlá torza odjezdových návěstidel a v popředí čtvrté – všechny pro směr Racibórz ...
... od návěstidel jsme přešli na peron, k budově se chodilo podchodem, ten je však dnes zabetonovaný ...
... čelní stěna výpravní budovy – dveře do vestibulu zarostlé vysokými bodláky, patro s okny a nápis „Głubczyce“ ...
... první peron u výpravní budovy směrem na Racławice zároveň nabízí pohled opět na bodláky ...
... bližší pohled na cedulku „dyżurny ruchu“ – tam bychom šli, kdybychom před lety chtěli navštívit výpravčího ...
... pohled na druhý peron z prvního peronu u budovy ...
... druhý peron a zabetonované vstupní schodiště do podchodu ...
... výpravní budova pohledem ze druhého peronu ...
... a výpravní budova od cesty ...
... tento snímek níže si prosím dobře zapamatujte ...
... ještě jeden pohled od cesty, kde už dominuje hlavní vchod do vestibulu ...
... o deset let později bude stejný záběr téměř k nepoznání ...
... dziesięć lat później ... o deset let později ...
... rok 2018 – a následuje druhá kapitola příběhu ...
... časový střih je nemilosrdný: stejné místo, jiná realita ...
... ano, je to opravdu ta samá budova – jen čas mezitím udělal své ...
... všechna okna i dveře v přízemí jsou zatlučené, jediný vstup do budovy zůstává právě zde, pod touto věžičkou ...
... schody vedoucí do horního patra pod věžičkou, omítka padá ze zdí a vzduch je tu cítit vlhkostí ...
... výhled do okolí stanice – holý strom nám sice stojí v cestě, ale vlevo se stále dá tušit někdejší kolejiště ...
... sen o výšlapu na věž končí tady – strop se propadá a schodiště dál nahoru je také na pokraji zřícení ...
... horní patro budovy: plesnivá chodba, opadaná omítka a další částečně zavalené dveře ...
... místnost z chodby vlevo za dveřmi - propadlá dřevěná podlaha, vlhko, plíseň a strop, který se začíná bortit ...
... pohled dolů na schodiště, kterým jsme sem přišli – pomalu mizíme do přízemí budovy ...
... přízemí budovy – otevřené a nejasné prostory, těžko pak říct, co se nacházelo zde v této místnosti ...
... druhá část místnosti – nízké okno, nyní jen díra, možná tu kdysi byla zavazadlová pokladna s úschovnou ...
... detail okna s nalepenou vitráží – stejný motiv vitráže je patrný i na některých dalších oknech v přízemí ...
... další místnost v přízemí – žádné stopy, které by napověděly, co tu kdysi bylo ...
... ačkoliv jsme funkci místnosti hned nepoznali, z jiného úhlu se nabízí zázemí kanceláře osobní pokladny ...
... další místnost – trosky a propadlý strop vytvářejí obraz úplného zániku, původní funkce se už nedá rozpoznat ...
... pohled do prostoru hlavního vchodu z přednádraží – strop se částečně propadl, na podlaze sutiny a trosky ...
... vestibul – sutiny, shnilé desky a trosky všude kolem, beznaděj prostoru je patrná na každém kroku ...
... východ na nástupiště – vchod zabitý deskami, ve srovnání s vestibulem stále relativně dobrý stav ...
... pohled od kolejiště na přízemní okna a dveře – některé jsme právě procházeli ...
... a z protější strany - všimněte si, že ty metrové bodláky, které tu kdysi rostly, tu už nejsou ...
... detail okna v přízemí – vitráž, kterou jsme dříve zmíňovali, zde někdo prohodil kamenem ...
... pohled na okna v patře a nad nimi část zdiva, ze kterého už vyrůstají malé stromky ...
... pohled od budovy k druhému peronu – před deseti lety vše zarostlé, dnes očištěno od nejhrubšího porostu ...
... druhý peron – projasněný prostor, keře i stromy jsou pryč, peron je teď dobře vidět ...
... kromě zeleně zmizela i odjezdová návěstidla směrem na Racibórz – zůstává jen prázdný prostor kolejiště ...
... detail zabetonovaného vstupu do podchodu z peronu k budově – přístup je tak trvale zablokován ...
... výpravní budova z druhého peronu – fasáda i okna poškozené, ale stále si zachovává svůj původní charakter ...
... na peronu ještě zůstaneme - kolej 4. směr Racławice Śląskie nebo Racibórz, kolej 2. jen směr Racibórz ...
... druhý zabetonovaný vstup do podchodu, z podstřechy peronu je vidět výpravní budova a v pozadí skladiště ...
... mezi první a druhou kolejí zbyl už jen malý úsek bývalého drátěného plotu, který zabraňoval přecházení kolejí ...
... pohled z peronu směr Racibórz na chybějící odjezdová mechanická návěstidla, vpravo se nám rýsuje depo ...
... bývalé depo – výhybka „angličák“ v popředí, koleje z depa odstraněny a budova dnes slouží jiné firmě ...
... a tady vidíme vše najednou – kolejiště, peron a budovu, chybí jen mechanická návěstidla a nějaký ten vlak ...
.... pohled směrem od depa – zde dominuje krytý druhý peron, zbytek dotváří kolejiště a výpravní budova ...
... přesunuli jsme se na opačnou stranu peronu – v kolejišti tu je zbytek výhybky a pozůstatek nějakého návěstidla ...
... foto z prodlouženého druhého peronu, i tímto směrem jsou všechna mechanická návěstidla odstraněna ...
... kolejiště směrem na Racławice Śląskie / Pietrowice Głubczyckie - kdysi dál Krnov, pozadí tvoří staré skladiště ...
... výpravní budova s nepřehlédnutelnou věžičkou, od které jsme zahájili dnešní fotografování ...
... budova byla v roce 1890 postavena jako kopie nádraží v řecké Soluni ...
... tvar budovy má evokovat parní lokomotivu, přičemž věžička představuje její komín ...
... závěrečný celkový pohled na stanici – peron mlčí, koleje čekají a čas už dávno odjel posledním vlakem ...
... tečka na konec galerie - naděje pro nádražní budovu ...
Rok poté, co jsem zde fotografoval, se objevila první naděje, že budova nádraží nezůstane jen pomníkem chátrání. Byla zadána zakázka na rekonstrukci a v letech 2021–2023 se počítalo s opravami. Původní dohoda se stavební firmou však zůstala bez výsledku.
Budova ještě navíc dostala další, téměř poslední ránu – v roce 2023 ji zasáhl požár. I přesto se však město po této události rozhodlo pokračovat, vybralo nového zhotovitele a opravy byly znovu zahájeny v letech 2023/2024.
Dokončení je plánováno na rok 2027. Zatím jde pouze o budovu samotnou – budoucnost kolejiště i případného návratu vlaků zůstává otevřenou otázkou. O obnovení provozu se už v minulosti několikrát jednalo, ale zatím vždy zůstalo jen u plánů.
Stanice tak dál čeká, jakou kapitolu jí přinesou další roky.
... to jeszcze nie koniec - czas pokaże *** to ještě není konec - čas ukáže ...