... žst. Brantice, St. 2 ...
... roky 1997, 1998, 2018 a jeho konec v roce 2019, 2020 ...
Moje první pracoviště a jeho osud ...
Sotva mi bylo osmnáct let a jako čerstvý železničář po škole jsem právě tady začal svou ajznboňáckou historii. Než jsem postoupil dál do větší stanice, uplynulo sedm let – a byla to léta, na která rád vzpomínám, protože práce zde měla svůj klid, řád i atmosféru. Stanice Brantice tehdy měla pět kolejí a já na stavědle č. 2 obsluhoval tři odjezdová návěstidla, jedno vjezdové s předvěstí, tři výhybky a jednu výkolejku. Postupem času se kolejiště začalo zmenšovat a ze stavědla mizely nepotřebné přestavovací páky, ale provoz stále fungoval tak, jak měl. Zlom přišel v roce 2019, kdy modernizace stanice ukončila éru elektromechaniky – vše bylo demontováno a nakonec bylo zbouráno i tohle „moje“ stavědlo, čímž se uzavřel příběh mého prvního pracoviště.
... rok 1998 a druhé stavědlo v plné síle – živé, funkční a "moje" ...
... Brantice St. 2 - mé bývalé pracoviště :-) - pěkných 7 let ...
... stavědlový přístroj EINHEIT, téměř se všemi pákami v roce 1998 ...
... 24.7.1998 os 3563, 830.074-1 DKV Olomouc, PJ Krnov ...
... pohled od stavědla směr Milotice nad Opavou ... tehdy ještě třetí i pátá kolej s výkolejkou ...
... fotky jsem dostal od neznámého "Šotouše" z Chebu :-), který fotil tehdy stavědlo na mojí směně :-) ...
... a to už jsem já, na konci denní směny, nasazuji kříž neplatnosti (červenec 1997) ...
... noční směna se sloužila dole v dopravní kanceláři, v noci probíhala "Výluka dopravní služby" ...
... teď mne mrzí, že jsem v té době neudělal žádné další své fotky ...
... co se dělo dál, když jsem pak v roce 2001 odešel? ...
... kolejiště bylo během let postupně redukováno a zmizelo jedno návěstidlo a pár výhybek (2018) ...
... dvacet let od první úvodní fotografie se stavědlo navenek vůbec nezměnilo (2018) ...
... i z boku je téměř stejné, až tedy na tu mříž na okně ...
... zato uvnitř to mezi pákami výrazně prořídlo (2019) ...
... z výhybek zůstala už jen jedna, spolu se svým závorníkem ...
... a tady chybí páka návěstidla L3 a páka předvěsti ...
... nad závěrnou skříní zmizely dva kolejové závěrníky ...
... a hradlová skříň pak nemá možnost hradlového závěru na třetí kolej a ze třetí koleje ...
... původní povýrobní stav (1940) byl však výrazně jiný než v pozdějších letech ...
... celkový pohled na stavědlový přístroj (2019) ...
... za mě byl jiný stůl i lampa a telefon tehdy ještě na kličku, ale závěsy ty jsou pořád stejné ...
... pohled z okna stavědla směrem do stanice ...
... pohled z bočního okna stavědla směrem na Milotice nad Opavou ...
... detail oken stavědla, z toho okna jsem se nadíval a ten pohled se přesto neokoukal ...
... celkový pohled na stavědlo a dále na stanici Brantice (2018) ...
... a ten stejný pohled o kousek dál od výhybky číslo 7 ...
... a ze stejného místa pak pohled na opačnou stranu k vjezdovému návěstidlu od Milotic nad Opavou ...
... a celou stanici ze směru od Milotic nad Opavou hlídal tento dvouramenný strážce ...
… a přišel den D 1.7.2019, kdy se historie postupně naplňovala …
... venek máme zkontrolovaný, teď přijde řada na vnitřek ...
… a tam se dějí věci …
... čas 10:00 a pánové už rozebírají stavědlový přístroj ...
... rozebírá se na všech frontách, hradlová skříň, páky ...
… pravítková skříň, ta bývala zezadu zasklená, stačilo jen položit molitan a odpočívalo se …
... demontáž závěrné skříně s kolejovými závěrníky ...
... a je skoro hotovo, jen oddělit stojan od pravítkové skříně ...
... teď to všechno dostat ven, ale jak? Po schodech to nepůjde, takže ...
... jednoduše, udělá se z boku díra do zdi a vystrčí se to ven ...
... tady už musela pomoct hydraulická ruka, až do útrob stavědla ...
... ruka pomalu vytahuje pravítkovou skříň dírou ve zdi na korbu nákladního auta ...
... dalším dílem je samotný stojan, už jen vhodně umístit na korbu ...
... pak přichází na řadu závěrná skříň s kolejovými závěrníky ...
... a nakonec pak už výrazně lehčí hradlová skříň ...
... detail hradlových závěrů již na korbě auta ...
... to nejtěžší už je naloženo ...
... těžké jako prase, vyrobené v roce 1940 a pak dovezené z Německa ...
... tehdy to museli strčit dovnitř stavědla – jak, to je mi záhadou ...
... se nám tu nějak zvětšil prostor, ještě naložit stavěcí páky a kryty přístroje ...
... čas 16:30 a pohled na místo, kde ještě ráno stál náš stavědlový přístroj ...
… flešbek – mezitím venku dopoledne toho dne …
... pánové obhlížejí odjezdy, pro které si přijedou příště, a v dálce už další chlapci pracují na demontáži vjezdu ...
... vjezdové návěstidlo ze směru od Milotic nad Opavou, už ho mají na háku ...
... náš pomyslný „strážce stanice“ se sklání k zemi, zatímco jeho nástupce již čeká převzít jeho službu ...
... už si s ním dělají, co chtějí, ale i tak odešel jako hrdina, který padl se ctí ...
... je naložený na vozíku - odjíždí do neznáma ...
... složený na place, ramena se mu lesknou a s hlavou vzpřímenou čeká na svou další cestu ...
... takový byl první den, který započal proměnu stanice - 1.7.2019 ...
… den D+2 – zpět před stavědlem …
... napětí stoupá, čekáme na další akci, čas 10:00, 3.7.2019 ...
... pánové už dorazili – a s sebou přivezli i tento autojeřáb ...
... hoši koukají na návěstidla a domlouvají se, jako by to bylo kdovíjak složité – nakonec nečekaný plán: ...
... ‚Uvázat za hák, vy to dole odpálíte a já to pak vyzvednu‘. Hm, potlesk ...
... sotva to domluvili, jeřábník rozložil stabilizační nohy a rameno už směřuje k návěstidlu ...
... bližší pohled na ramena návěstidel, nad nimi zatím prázdný hák ...
... scéna silně připomíná nakládku krnovské mašinky z pomníku, i stejná jeřábnická firma ...
... zatímco je návěstidlo uchyceno na hák, hoši dole odpalují patku ...
... jeřáb už přemisťuje návěstidlo – drží ho na háku jako matka své mládě ...
... jemně a opatrně pokládá návěstidlo do trávy vedle kolejí ...
... jeřáb se připravuje na druhé návěstidlo, které ještě stojí na svém místě ...
... pohled na návěstidlo zavěšené na háku – smutně připravené k odchodu, mezitím ho dole odpalují ...
... návěstidlo na háku a popruhu – pohled, který zaujme ...
... druhé návěstidlo skoro na korbě, první už je tam – ramena trčí k nebi, jako by ukazovala další cestu ...
... poslední chvilky starých návěstidel se stavědlem – loučení po letech služby a odjezd do důchodu ...
… a takhle to dopadlo po řádění demontážní čety …
... celkový pohled na stavědlo a prázdná místa po návěstidlech – moc toho tady nezbylo ...
… pštros, satelit v prdeli, po bazénu díra… i kolotoč odvezli (Bohuš – hláška z filmu Dědictví aneb...) ...
... pojďme se na to podívat zblízka ...
... mechanické odjezdy pryč a v dálce chybí mechanický vjezd… pštros, satelit v prdeli… ...
... a staré odjezdy nahradil tento moderní floutek, co tu stojí jak nahý žebrák ...
... po bazénu díra… a tady po chlapech, co tu úřadovali, taky …
… tady bylo srdce stavědla… dnes už jen ticho a prázdné místo… i kolotoč odvezli… ...
... stavědlo ještě stojí… ale bez přístroje a návěstidel už jen šeptá: o všechno jsem přišlo… jsem úplný chudák ...
... zhruba po roce, jedno ráno z vlaku, jsem zahlédl to, co jsem vidět nechtěl ...
... 4.6.2020 – ze stavědla už je jen hromada suti. Dokumentační, rychlá fotka za šera z jedoucího vlaku ...
... pár týdnů po demolici: prázdné místo, jako by tu nikdy nic nebylo ...
... stavědlo zmizelo… ale to, co se v něm odehrávalo, zůstane navždy v paměti těch, kdo ho znali ...
... možná už tehdy tušilo, že jednou ustoupí moderní době – a nakonec to jen tiše potvrdilo: "Druhé stavědlo rozumí“ ...